PSK Union Praha - D'A' 1:3 (0:2)
Strašnice - Vzneslo se kvítí japonských třešníSluncem prostoupené popoledne na Strašnickém velodromu chystalo tahák kola dorostenecké soutěže. Přímý souboj o první místo. Předzápas tohoto boje sehráli muži v krajské A třídě, domácí PSK prohrál s Třeboradicemi 1:3. Nám by se tento výsledek samozřejmě zamlouval.
Trávník působil i přes svou trojbarevnost kvalitně, díry v něm z dálky rozhodně nebyly vidět, domácí funkcionáři nás přivítali vlídně, jen strážník v budce u vstupu do areálu měl problém s krvelačnou Sobotkovou psí šelmou rasy yorskhirský teriér. Nicméně pět minut po jedné hodině, bylo vše nachystané zahájit zápas sedmého kola, ve kterém se střetli dosud neporažená mužstva.
V 1. poločase jsme nebyli svědky nijak atraktivního fotbalu. Hrálo se takticky, disciplinovaně, jednoduše. Spousta osobních soubojů, dlouhé nákopy, kažené přihrávky, občas náznak šance. Tu první měl na noze ve 2. minutě Filip „Detonátor“ Janota. Po jeho střele však bylo jasné, že dnes rozhodně nebude plýtvat výbušninou na svých kopačkách. Do šancích se dostali i hosté. Jejich střely neměly razanci, byly však nebezpečné svou přesností. Naštěstí skončily mimo tyče naší branky. Hráli jsme dobře soustředěni v obraně. Svůj důraz předvedli Müller, Šoltes, Smejtek i Ander s Albou. Stopeři zavřeli střed hřiště a soupeře, který byl kondičně i silově dobře připraven, jsme k ničemu nepustili. Nedařilo se zdravotně handicapovanému Vondrovi. Hodně kazil rozehrávku a byl slabý v soubojích. Jenže právě on ve 39. minutě vyhrál důležitý souboj ve středu hřiště, poprvé bezchybně nahrál na Romanovského, ten si rozkýval tři obránce a dobře umístěnou střelou zvedl střešovickou část publika. (0:1) O tom, že finální pětiminutovka 1. poločasu bude patřit nám, potvrdila hned 42. minuta. Po tlaku jsme se dostali ke druhému rohovému kopu. Míč si postavil Roman Alba. Předpisově zakroutil míč do prostoru pokutové značky. Filip Janota, který odhodil brnění a těžkou munici, vtančil mezi obránce s elegancí gejši v dobách japonské slávy, po neviditelných schůdcích se vznesl do vzduchu jak podzimní kvítí japonských třešní a s nezvyklou něžností pohladil míč neomylně za záda domácího brankáře. (0:2) 1. poločas byl za námi, a v podstatě jsme sehráli, to co jsme potřebovali.
Do 2. poločasu jsme však nastoupili s velkým vykřičníkem. Vedení v poločase o dvě branky může být dost zrádné. My jsme rozhodně nechtěli připustit pochybnosti. Na lavičce zůstal náš kapitán Vondra, bolest zad byla už neúnosná. Museli jsme proto trochu zamíchat se sestavou. I proto se překvapivě na postu pravého beka objevil Sobotka. Ve druhém poločase se toho na hřišti příliš nedělo. My jsme se dostali do jedné šance, když domácímu brankáři vypadl při odhozu míč na záda Janoty. Ten však byl otočen zády, takže neměl příliš možnost se šancí naložit. Malé náznaky útočné aktivity měl spíše soupeř. Jeho střely signalizovaly varovný tón. Čas však plynul a ukazatel skóre stále působil příjemné mrazení v zádech. Pak přišla hodně prosluněná chvilka Michala Andera. Ze svého postu levý bek na polovině hřiště dostal v 85. minutě pod kontrolu míč. Chvíli rozmýšlel, co s ním udělá, a pak se rozeběhl nejkratší cestou vstříc unionské brance. Pokud mám popsat tento moment, tak to na mě působilo, jako by sám papež zastavil svůj papamobil, přesednul do svého soukromého TT se čtyřmi kruhy, rychle zařadil vyšší rychlostní stupně, obrana soupeře otevřela, ba přímo vydláždila tříproudovou dálnici, a bylo to. Ander proběhl skrz celou obranu, na vápně se opřel do míče a nekompromisně zatloukl v horním rohu všechny pavouky, i neskutečný hmyz, co v onom růžku branky mohl být. (0:3) Omlouvám se, nechal jsme se unést.
Koncovka zápasu se však hodně přiostřila a v posledních pěti minutách byly udělené hned 4 žluté karty. Radost ze sedmého vítězství v řadě už nám nezkazila ani obdržená branka v 90. minutě, kdy střelou z vápna po nedůrazném Smejtkově odkopu domácí snížili. (1:3)
V souboji jsme obstáli skvěle. Na týden jsme si opět rezervovali první příčku v tabulce a nad střešovických dorostem se vskutku jakoby vznášely růžové snítky japonské sakury. Je třeba dál zodpovědně pokračovat v těchto výkonech i ve druhé části podzimu a směrovat osud za naším cílem.
V 1. poločase jsme nebyli svědky nijak atraktivního fotbalu. Hrálo se takticky, disciplinovaně, jednoduše. Spousta osobních soubojů, dlouhé nákopy, kažené přihrávky, občas náznak šance. Tu první měl na noze ve 2. minutě Filip „Detonátor“ Janota. Po jeho střele však bylo jasné, že dnes rozhodně nebude plýtvat výbušninou na svých kopačkách. Do šancích se dostali i hosté. Jejich střely neměly razanci, byly však nebezpečné svou přesností. Naštěstí skončily mimo tyče naší branky. Hráli jsme dobře soustředěni v obraně. Svůj důraz předvedli Müller, Šoltes, Smejtek i Ander s Albou. Stopeři zavřeli střed hřiště a soupeře, který byl kondičně i silově dobře připraven, jsme k ničemu nepustili. Nedařilo se zdravotně handicapovanému Vondrovi. Hodně kazil rozehrávku a byl slabý v soubojích. Jenže právě on ve 39. minutě vyhrál důležitý souboj ve středu hřiště, poprvé bezchybně nahrál na Romanovského, ten si rozkýval tři obránce a dobře umístěnou střelou zvedl střešovickou část publika. (0:1) O tom, že finální pětiminutovka 1. poločasu bude patřit nám, potvrdila hned 42. minuta. Po tlaku jsme se dostali ke druhému rohovému kopu. Míč si postavil Roman Alba. Předpisově zakroutil míč do prostoru pokutové značky. Filip Janota, který odhodil brnění a těžkou munici, vtančil mezi obránce s elegancí gejši v dobách japonské slávy, po neviditelných schůdcích se vznesl do vzduchu jak podzimní kvítí japonských třešní a s nezvyklou něžností pohladil míč neomylně za záda domácího brankáře. (0:2) 1. poločas byl za námi, a v podstatě jsme sehráli, to co jsme potřebovali.
Do 2. poločasu jsme však nastoupili s velkým vykřičníkem. Vedení v poločase o dvě branky může být dost zrádné. My jsme rozhodně nechtěli připustit pochybnosti. Na lavičce zůstal náš kapitán Vondra, bolest zad byla už neúnosná. Museli jsme proto trochu zamíchat se sestavou. I proto se překvapivě na postu pravého beka objevil Sobotka. Ve druhém poločase se toho na hřišti příliš nedělo. My jsme se dostali do jedné šance, když domácímu brankáři vypadl při odhozu míč na záda Janoty. Ten však byl otočen zády, takže neměl příliš možnost se šancí naložit. Malé náznaky útočné aktivity měl spíše soupeř. Jeho střely signalizovaly varovný tón. Čas však plynul a ukazatel skóre stále působil příjemné mrazení v zádech. Pak přišla hodně prosluněná chvilka Michala Andera. Ze svého postu levý bek na polovině hřiště dostal v 85. minutě pod kontrolu míč. Chvíli rozmýšlel, co s ním udělá, a pak se rozeběhl nejkratší cestou vstříc unionské brance. Pokud mám popsat tento moment, tak to na mě působilo, jako by sám papež zastavil svůj papamobil, přesednul do svého soukromého TT se čtyřmi kruhy, rychle zařadil vyšší rychlostní stupně, obrana soupeře otevřela, ba přímo vydláždila tříproudovou dálnici, a bylo to. Ander proběhl skrz celou obranu, na vápně se opřel do míče a nekompromisně zatloukl v horním rohu všechny pavouky, i neskutečný hmyz, co v onom růžku branky mohl být. (0:3) Omlouvám se, nechal jsme se unést.
Koncovka zápasu se však hodně přiostřila a v posledních pěti minutách byly udělené hned 4 žluté karty. Radost ze sedmého vítězství v řadě už nám nezkazila ani obdržená branka v 90. minutě, kdy střelou z vápna po nedůrazném Smejtkově odkopu domácí snížili. (1:3)
V souboji jsme obstáli skvěle. Na týden jsme si opět rezervovali první příčku v tabulce a nad střešovických dorostem se vskutku jakoby vznášely růžové snítky japonské sakury. Je třeba dál zodpovědně pokračovat v těchto výkonech i ve druhé části podzimu a směrovat osud za naším cílem.
(Ziz)
Branky: Romanovský, Janota, Ander
ŽK: Müller, Chomát, Sobotka
Rozhodčí: Labant
Sestava: Kopka – Müller, Semrád, Charvát, Ander – Šoltés, Vondra (45. Sobotka), Smejtek, Alba (60. Stárek), - Romanovský (62. Pícha), Janota (79. Chomát)
ŽK: Müller, Chomát, Sobotka
Rozhodčí: Labant
Sestava: Kopka – Müller, Semrád, Charvát, Ander – Šoltés, Vondra (45. Sobotka), Smejtek, Alba (60. Stárek), - Romanovský (62. Pícha), Janota (79. Chomát)
