Sokol Stodůlky - U19 0:1 (0:0)
Stodůlky - První zápas na domácí trávě jsme sehráli se soupeřem ze Střešovic, proti kterému se nám dlouhodobě nedaří, a to zejména výsledkově. Je to již několik let co jsme proti nim uhráli nějaký bodík. Do zápasu jsme opět nemohli nastoupit v optimálním složení, protože stále na marodce máme Petra Mlcha s Patrikem Maružanem a neznámo kde se pohybující Mára s Lukášem Hubinou.Tři hráči v sobotu navíc odehráli celý zápas za B mužstvo mužů.
Úvod zápasu e nám celkem vydařil, byli jsme důraznější ve středu hřiště, dokázali vyhrávat osobní souboje, ale nebyli schopni se prosadit do finální fáze. To vše trvalo úvodní čtvrthodinu. Poté Střešovice vyrovnali hru, což jsme mu umožnili my naší nedůsledností ve středu hřiště a příliš otevřeným hřištěm. Obrana byla příliš daleko od hry a středoví hráči soupeře měli tak hromadu času na hru jeden na jednoho. Jde-li o nějaké šance, pak jich nebylo v první půli. Soupeř měl jednu, zato dvojitou, když po centru z levé strany neudržel míč Ondra Žlábek a poté famózně vytáhl první dorážku, s druhou mu již pomohli obránci. Na naší straně stojí za zmínku průnik Honzy Syrového zakončený do středu branky, slalom Matěje Švestky zakončený vedle, a hlavička opět Matěje Švestky do břevna. Jinak se hrál fotbal s velkým množstvím nevynucených chyb. Naše chyby vycházely zejména ze snahy vše řešit rychlou finální přihrávkou místo jednoduché přípravné kombinace. Nebylo tak divu, že poločas skončil nerozhodným výsledkem.
O poločase v kabině jsem poprvé na jaře klukům naznačil svou nespokojenost s předváděným fotbalem. A druhý poločas nebyl o mnoho lepší. Asi jsme si dokázali vytvořit mnohem více šancí, ale efekt to nepřineslo. Když vyjmenuji naše šance – a jen ty stoprocentní – pak bude zřejmé, že je dost nepochopitelné, že jsme nedokázali vstřelit žádnou branku. Začnu Timim, který stál zcela sám na deseti metrech před brankářem, trefuje jeho nohy. Matěj Švestka po standardce zcela sám před brankářem trefuje jeho hrudník. Opět Timi na středu vápna dvakrát zasekává a trefuje vracejícího se obránce, přičemž má v nabídce dva zcela volné hráče. Ondra Kolář střílí do odkryté branky, ale trefuje pouze břevno. Soupeřovi střely létají mimo naše tři tyče a Dan tak má dlouho jen pohotovost. V předposlední minutě ovšem zahřmělo, když se tečovaný centr dostává ke zcela volnému hráči soupeře, který hlavou s pomocí břevna překonává nedůrazně vybíhajícího Dana. Konečné skóre je tak na světě.
Opět se potvrdilo, že bez vstřelené branky se uspět nedá. A že jsme měli dostatek příležitostí. Nemůžeme tak nyní naříkat, že jsme prohráli nespravedlivě. Ne spravedlivě. Když nedokážeme proměnit žádnou z obrovských šancí – já jich napočítal minimálně 5 – pak si nic jiného než porážku nezasloužíme. Teď jen přemýšlet, jak to změnit. V tréninku kluci svoje šance proměňují, ale jestli to není tím, že brankářům se v tréninku na zem moc nechce, obránci na ně nevyvíjejí takový tlak a obecně nasazení v tréninku neodpovídá zápasovému zatížení. Kdybychom si nevytvářeli šance, řeknu, že trenér stojí za h…, ale my si dokážeme zápas co zápas vytvořit tutovky, ale s jejich proměňováním jsme na štíru.
Opět se potvrdilo, že bez vstřelené branky se uspět nedá. A že jsme měli dostatek příležitostí. Nemůžeme tak nyní naříkat, že jsme prohráli nespravedlivě. Ne spravedlivě. Když nedokážeme proměnit žádnou z obrovských šancí – já jich napočítal minimálně 5 – pak si nic jiného než porážku nezasloužíme. Teď jen přemýšlet, jak to změnit. V tréninku kluci svoje šance proměňují, ale jestli to není tím, že brankářům se v tréninku na zem moc nechce, obránci na ně nevyvíjejí takový tlak a obecně nasazení v tréninku neodpovídá zápasovému zatížení. Kdybychom si nevytvářeli šance, řeknu, že trenér stojí za h…, ale my si dokážeme zápas co zápas vytvořit tutovky, ale s jejich proměňováním jsme na štíru.
-JIPA-
zdroj: sokolstodulky.cz
