Slušná marodka a touha po prvním vítězství byla příčinou nominace tří kluků z áčka hlavně pro posílení ofenzívy a lepším vyrovnáním se s fyzickou převahou soupeře. Tak jak začaly první dvě minuty zápasu (sólovým nájezdem na každé straně) tak se odvíjela přestřelka jak na „divokém západě“ celý první poločas.
Nedělní odpoledne a náš druhý venkovní zápas začal absencí rozhodčího… Domácí rozhodčí (i když proti nám odpískal hned ve druhé minutě penaltu a prohrávali jsme 1:0, tak sporná byla jedině v tom jestli byl faul už ve vápně …), byl jeden z mála (ještě vedoucí), kdo byl v areálu z vedení žižkovského klubu střízlivý, nevyjadřoval se vůči nám vulgárně a utkání vedl férově…
Začátek zápasu vypadal, že kluci si pamatují jak vydolovali v prvním kole bod, ale bohužel to platilo jen do 25. minuty prvního poločasu… Po druhé brance hostů už to nebyl kolektivní výkon, ale hra jednotlivců, kteří sice chtěli s výsledkem něco udělat, ale spíše se utápěli v kličkách a zbytečných ztrátách míčů a sami tím soupeři nabízeli možnosti ke skórování…
První mistrák r.95, který na kluky čekal v nové kategorii starších žáků byl ukázkou toho jak může zdravé fotbalové sebevědomí s nesmírnou dávkou bojovnosti udělat zápas pohledný a někdy i s mým kolegou Láďou Sidorjakem jsme koukali s otevřenou pusou na to co si kluci dovolili i proti starším protihráčům. Nutno také dodat, že domácí mužstvo nám toho dost umožnilo
