Zima je zatím k fotbalu příznivá, ale kdo ví, jakou ukáže tvář v únoru a v lednu, tedy v době, kdy se hrají přípravné turnaje na nejrůznějších úrovních. Pryč jsou doby černé škváry, která se s mrazy proměnila v drsné kluziště, nebo v případě oblevy nabídla bahenní lázně. Dnes máme ve všech koutech země umělé trávníky. Postupně, jak roste jejich využití, se ukazuje, že hra na ploše třetí generace si i z hlediska bezpečnosti v ničem nezadá s trávou přírodní.

Fotbalová hřiště s umělými trávníky 3. generace (UT3G)zažívají v Evropě i ve světě velký rozvoj. Mimochodem už i kvalifikace o postup na MS se hrála v Moskvě na umělé trávy, stejně tak třeba Liga mistrů.
Díky celkem 145 hřištím, která byla vybudována v České republice v posledních sedmi letech a obdržela i Atestační osvědčení od ČMFS, je možné s určitostí prohlásit, že se významně změnily k lepšímu podmínky především pro přípravu, tréninky i utkání všech mládežnických kategorií. Fotbal se navíc stal vlastně celoročním sportem neboť všechna tato hřiště, slouží v „zimním“ období listopad až únor k sehrání řady turnajových utkání od žáčků až po dospělé a to na úrovni místní, okresní, regionální i celostátní, kde můžeme např. vzpomenout Tipsport ligu, která se hraje jako společná mezinárodní soutěž v ČR a na Slovensku.
„Úroveň těchto hřišť má neustále stoupající trend, především díky kvalitativnímu vývoji umělých trávníků, a to ve všech aspektech – komfortu pro hráče, vyšší trvanlivosti povrchu, kvalitní údržbě a především i v bezpečnosti hráčů,“ konstatuje generální sekretář ČMFS Rudolf Řepka.
Na semináři FIFA, konaném v roce 2008 v Praze, řekl vedoucí delegace světové fotbalové federace Nigel Fletcher: „Rozvoj kvality umělého trávníku a jeho realizace, velkou měrou znamená červenou kartu pro přírodní trávníky horší kvality. Umělý trávník se stal životaschopnou náhradou pro rozvoj hry na všech úrovních a je atraktivní volbou i za přírodní trávník špičkové kvality“.
Eric Harrison (technický poradce FIFA) mimo jiné prohlásil, že zjištění z lékařského výzkumu prokazují, že počet a typy zranění nejsou mezi přírodním a umělým trávníkem významně odlišná.
Toto dokládají i dvě rozsáhlé studie publikované zdravotní komisí FIFA, při kterých bylo již v roce 2005 a 2006 sledováno v prvním roce 52 mužských a 64 ženských týmů a o rok později 54 mužských a 72 ženských týmů.
Studie o zraněních zahrnovala všechny zápasy sehrané v předsezónních, sezónních a posezónních soutěžích. Druhá část sledující zranění při tréninku zahrnovala všechny tréninky předsezónní, sezónní a posezónní včetně soustředění.

Poměr zranění hráčů i hráček přepočtený na 1.000 hodin odehraných při utkání i v trénincích vykazuje tyto hodnoty:

ZÁPAS TRÉNINK
ženy muži ženy muži
přírodní trávník 21,79 23,92 2,79 3,01
umělý trávník 19,15 25,43 2,60 3,34

Hlavní zjištění obou studií je skutečnost, že nebyly vykázány rozdíly v riziku ani v příčině zranění na umělém a přírodním trávníku jak u mužů, tak i žen. Významně se nelišila závažnost ani příčiny zranění na umělém a přírodním trávníku. Jak při zápase, tak při tréninku byla nejběžnějším místem zranění na umělém a přírodním trávníku dolní končetina jak u mužů, tak i u žen.
Šéf zdravotní komise FIFA, profesor Jiří Dvořák tato zjištění potvrdil: „Obecně tu nebyly žádné rozdíly mezi celkovým výskytem, závažností, povahou či příčinou zranění při zápase nebo tréninku utrpěných na umělém a přírodním trávníku.“

zdroj: www.fotbal.cz