Rozhovor: Radek Bárta
Střešovice - Druhý díl našeho seriálu rozhovorů je věnován jednomu z našich novějších trenérů, kteří k nám poslední dobou nastoupili. Rozhodně se ale nejedná o nějakého začátečníka ba naopak v dnešním rozhovoru vyzpovídáme Radka Bártu, který k nám před sezónou zamířil z Roztok u Prahy, kde působil v pozici šéftrenéra tamní mládeže.
Radku mohl bys nám ve stručnosti popsat své fotbalové začátky? Co tě k fotbalu přivedlo a kde jsi s fotbalem začínal?
S fotbalem jsem začal jak jinak než s kamarády venku na plácku. To mi bylo šest let a za rok, od první třídy jsem již začal hrát amatérsky za jeden z mnoha kladenských týmů, jmenovitě Sparta Kladno.
Jakým směrem se Radek Bárta vydal dál? Mohl bys nám trochu přiblížit svoji hráčskou dráhu? Jak dlouho trvala, za jaké kluby jsi hrával... případně zda bys chtěl vypíchnout nějaký osobní úspěch, kterého sis jako hráč cenil?
Za kladenskou Spartu jsem si prošel přípravkovými kategoriemi, než se na Kladně začala vytvářet sportovní třída složená z nejlepších hráčů kladenských klubů. Měl jsem tu čest, že jsem byl vybrán a dva roky chodil do této sportovní třídy, což obnášelo i změnu klubu. Takže jsem přestoupil ze Sparty do Poldi Kladno. Nicméně po těchto dvou letech jsem se neudržel v užším kádru Poldi a musel jsem se vrátit zpět do Sparty, kde jsem působil až do mladšího dorostu, kde mojí hráčskou kariéru přerušila série zranění. Zvlášť komplikovaná byla zlomenina bérce. No a nástup na střední školu a bylo po kariéře. Pak už fotbal jen pro zábavu, ale vzpomínám na tu dobu velmi rád. Kladenská Sparta patřila v tu dobu k třem nejlepším týmům na Kladně. Hlavně v mládežnických kategoriích. Hráli jsme předzápas ligy na pražské Spartě, kde jsme remizovali s domácími skoro před plným stadionem. Hrál jsem proti i s Pavlem Drskem, který se jako jeden z mála z našeho ročníku prosadil i v dospělé kategorii. A to tak, že hrál dokonce Bundesligu za kluby z Duisburgu a Bochumi, takže je na co vzpomínat.
Kdy a jak se u tebe zrodila myšlenka, že by ses vrhl na dráhu trenéra? Mohl bys nám popsat co tě k trénování přivedlo? Případně, kde jsi jako trenér začínal?
Ta myšlenka se zrodila, když jsem svého sedmiletého syna přihlásil na fotbal. Nejdříve jezdíte na zápasy a turnaje. Pak se k tomu přidá i snaha pomoci trenérům na tréninku a už se to nedá zastavit, pokud k tomu máte chuť a motivaci a cítíte že by vás trénování mohlo naplňovat. S trénováním jsem začal v Roztokách u Prahy, kde momentálně bydlím na pozici asistenta u mladší přípravky a postupně jsem se během pár let vypracoval na pozici šéftrenéra mládeže.
Z rodiče trenérem z trenéra šéftrenérem mládeže. Za mě je to krásný příklad toho, jak nás dokáže fotbalové prostředí vtáhnout a už nepustit. Zastavil bych se u období, kdy jsi v Roztokách působil v pozici šéftrenéra mládeže. Víme, že přenést vize v hmatatelnou skutečnost bývá problém... Mohl bys nám nastínit co všechno se vám v Roztokách pod tvým vedením povedlo vytvořit, nastartovat, změnit a jak na tuhle kapitolu koukáš zpětně?
Ano je to tak. Pokud chcete něco měnit, realizovat a posouvat k lepšímu, musíte se obklopit lidmi, kterým věříte, a hlavně je přesvědčit, že ta cesta, kterou se chcete vydat má smysl. Vynikající je, když máte okolo sebe lidi, kteří posouvají i vás samotného, a to se myslím v Roztokách podařilo. Mám na mysli hlavně trenéry, rodiče a také vedení klubu. Takže postupně jsme začali realizovat dílčí věci a nápady, abychom Roztoky posunuly mezi nejlepší kluby na Praze západ jak počtem dětí, tak i fotbalovou a výsledkovou kvalitou. A to se myslím povedlo. Samozřejmě jsou věci, které zpětně šly udělat lépe nebo jinak, ale ty hlavní cíle se podařilo naplnit. Kdybych měl vyjmenovat věci, které se v Roztokách povedly a posunuly klub mezi nejlepší týmy na Praze západ jsou to podle mne tyto.
1.Pravidelné roční nábory. Během pár let se navýšil počet dětí ze 40 na 140, s tím související i založení nové kategorie pro předškolní děti tzv. fotbalová školička.
2.Kvalita tréninkového procesu díky vzdělávání trenérů, kteří měli chuť se posouvat a dělat svou práci kvalitně.
3.Nastavila se koncepce pro jednotlivé kategorie, co a jak trénovat a co by měli děti umět v jednotlivých kategoriích.
4.Spolupráce se školou a městem a z toho vyplívající navýšení hodin v tělocvičně přes zimní období, tím pádem jsme mohli trénovat pravidelně i přes zimu.
5.Podpora rodičů, kteří přispěli i finančně třeba na nákup dresů nebo nových pomůcek. Pravidelné prázdninové campy, individuální tréninky, fotbalové semináře, zahraniční turnaje, návštěva dánské sportovní třídy atd.
Je toho hodně co se podařilo, a nejen já na to určitě budu rád vzpomínat, nicméně život jde dál a já se teď chci hlavně soustředit na to, abych minimálně tou samou měrou pomohl Střeškám realizovat cíle, které si tento sympatický a ambiciózní klub vytyčil.
Když vidím, co všechno se vám v Roztokách povedlo, tak si opět připomenu, jak jsem rád, že jsi ten pomyslný další krok udělal směrem do Střešovic. Rád bych u tebe vypíchl jednu věc... Jako jeden z mála trenérů směřuješ své kroky k mladší přípravce. Většině trenérů se k těmto malým kategoriím moc nechce. Chtěl bych se tě zeptat, zda tento trend vnímáš taky? Nemělo by být v zájmu klubů dostat do těchto kategorií, které patří v hráčském rozvoji k těm nejdůležitějším, kvalitnější a erudovanější trenéry?
Nepochybně… Občas trenéři přistupují k tréninku dětí jako k tréninku dospělých, jen s nižší intenzitou a nižším objemem zatížení. Tento přístup nepatří k těm nejvhodnějším, protože může způsobit nežádoucí změny v organismu dítěte, které mohou v budoucnosti mladému člověku způsobit jak psychické, tak fyzické potíže. Podle těchto skutečností je nutné brát v úvahu věk a podle toho zvolit správný tréninkový proces.
Takže ano, trenéři u těchto kategorií by měli mít alespoň základní povědomost o tom, jak by měl trénink dětí a mládeže vypadat. K tomu je potřeba se vzdělávat a nemyslím tím pouze fotbalovou nebo sportovní stránku věci.
Mě osobně strašně pomohlo, když jsem absolvoval seminář o sportovní psychologii dětí a mládeže v objemu asi 20 hodin. Víte pak jak s dětmi a jejich rodiči komunikovat. Víte, jak řešit kázeň na tréninku, jak u dětí zvyšovat sebevědomí, efektivitu tréninkového procesu zvyšujete pozitivní zpětnou vazbou atd. Je to běh na dlouhou trať, ale vyplatí se to. A druhou nejdůležitější věcí, kterou by měl trenér mít kromě vzdělání, zejména u dětí je TRPĚLIVOST. Můžete mít jaké vzdělání chcete, ale jakmile nemáte trpělivost, nepomůžete ani sobě, ale hlavně dětem. A to si musí každý trenér uvědomit.
Souhlasím a myslím, že se toto tvrzení ztotožňuje se současným nastavením v trenérské kotlině. Mezi trenéry začíná být stále vetší poptávka po informacích, vědomostech a zkušenostech povolanějších kolegů. Věřím, že tato tendence vydrží, a i díky tomu pojede fotbal v nižších patrech ve správných kolejích. Ty v současné době působíš v pozici hlavního trenéra v kategorii U8, poskytuješ individuální a skupinové tréninky... Co tvé trenérské sny a cíle? Existuje nějaká vytyčená meta, ke které třeba směřuješ?
Samozřejmě jako každý trenér, bych asi rád zažil, že nějaký můj svěřenec dojde ve fotbalové kariéře, co nejdále a bude tam vidět ten konkrétní rukopis, který jsem mu předal. Nicméně všichni víme, že to je vzdálený sen a pro ty kluky a holky hodně složitá a náročná cesta. Časem bych se také rád posunul na velký fotbal a uspěl co nejlépe v dané soutěži ať už třeba v žákovské nebo dorostenecké kategorii. Co se týká mne a mé trenérské kariéry, tak uvažuji pragmaticky a reálně. Takže spíše postupuji po menších krocích a systémově. Momentální nejbližší cíl je zvýšení mé trenérské licence a uvidíme, kam až se dostanu. Ale určitě chci dojít co nejdále.
V rámci klubu bych se rád podílel na projektech, který by náš klub posunul výše a odlišil od ostatních např. klubová fotbalová akademie apod. Tak asi tak no.
Koukám, že máš v sobě hnací motor, který tě na trenérské dráze tlačí stále dopředu. I proto nepochybuji, že na své vytyčené cíle a mety dříve či později dosáhneš. Zároveň věřím, že to bude alespoň z nějaké části v zelenobílé teplákovce se znakem SK Střešovice 1911 na prsou. Radku našlo by se něco, co bys chtěl členům, fanouškům a příznivcům na závěr našeho rozhovoru sdělit?
Na závěr bych chtěl říci, že Střešky pro mě nejsou nějaká přestupní stanice. Rád bych zde vydržel co nejdéle a pomohl s tím, že pozvedneme klub o nějaký level výše, pokud to bude v našich silách a já věřím, že je.Na tu výzvu se těším a rád bych ji dotáhl do konce. Také mám přání, abychom se všichni ve zdraví vrátili k normálnímu životu a samozřejmě ke sportu.
| Jméno, Příjmení | RadekBárta |
| Věk: | 44 |
| Licence: | UEFA B |
| Hráčská kariéra: | Sparta Kladno (1983-1987) |
| Poldi Kladno (1987-1988) | |
| Sparta Kladno (1988-1993) | |
| Trenérská kariéra: | Roztoky u Prahy, U8-U10 (2003-2020) |
| SKS 1911, U8 (2020-současnost) | |
| Současná funkce: | Hlavní trenér U8 |
