Kouč reprezentace do 21 let Dovalil radil učitelům a trenérům

(zdroj: www.fotbalpraha.cz)  Jakub Dovalil je trenérem reprezentace do 21 let. Navíc už tenhle 34letý ambiciózní kouč vede výběr do 20 let. Když se však objevila šance zajít na seminář Coca Cola školského poháru, fotbalového turnaje pro žáky druhých stupňů základních škol, či víceletých gymnázií, a pohovořit tam s učiteli, kteří mají na starost

vedení mužstev, neváhal ani chvíli. Rád je seznámil se svou filozofií  vedení týmu i dalšími zkušenostmi. Učitelé a trenéři z Prahy i dalších míst republiky Dovalila zasypali řadou otázek a on jim ochotně odpovídal. „Přišel jsem hrozně rád, když to pomůže, bude to jen a jen dobře pro celý český fotbal,“ vyprávěl Dovalil na semináři, který se uskutečnil před pár dny na stadionu Sparty.

Kdy se podle vás ukáže talent v takové míře, kdy už je možné s určitostí poznat, že hráč může ve fotbale něco dokázat?

V deseti letech je už určitě vidět, že má hráč třeba nadstandardní pohybové schopnosti. Co se týče reálných odhadů, tak se všechno láme v 16 či 17 letech, pokud je hráč opravdu dobrý, tak v osmnácti či devatenácti letech už musí splňovat nároky světového fotbalu.

Co by podle vás v současné době nejvíce pomohlo českému fotbalu v mládežnických kategoriích?

Na prvním místě určitě uzavření soutěží. Výš by se třeba postupovalo, když by klub splnil určité podmínky, třeba co se týče počtu týmů, nebo tak něco. Hráči by nebyli pod takovým tlakem bodovat, padalo by určitě daleko víc branek a nehrálo by se na 1:0. Navíc by odpadly situace, kdy tým dostane gól a desetiletý kluk hned slyší, že je to špatně. Když by odpadl strašák sestupu, tak by to bylo lepší. Týmy by byly odvážnější a zápasy by končily třeba tři tři.

Takže by se mohlo víc hledět na předvedenou hru, která by byla v určitém smyslu nadřazená výsledkům…

U mládežnických týmů je kritériem posuzování výkon předvedený na hřišti, teď když budu u reprezentace do 21 let, tak se ten pohled změní. Tady se sice předvedená hra taky bere v úvahu, ale hlavním faktorem jsou výsledky a když se dvakrát třeba prohraje, je jasné, že dostanu čočku.

Co si myslíte o systému, kdy všechna klubová mužstva hrají stejným stylem, jaký praktikoval třeba v minulosti Ajax Amsterdam?

Je fakt, že Ajax měl v určitém období velké úspěchy, ale tenhle systém nešel udržet napořád. Všechno je odvislé od toho, zda se podaří najít hráče na ty dané pozice. Třeba Slavia v letech 1999 až 2005 zkoušela, když byl sportovním ředitelem Jan Říčka, změnit filozofii. Dala šanci mladým hráčům a hodně se jich prosadilo, třeba Suchý, Švec, Janda, Necid, Vácha, Gecov, Dočkal. Klub byl semknutý, všechno bylo propojené. Třeba je dobré, aby kluci z prvního týmu chodili na besedy nebo třeba i tréninky mladších hráčů.

Jak byste se zachoval, když byste měl v týmu hráče, který má problémy s prospěchem a hrozí mu třeba dvojka z chování?

Rozhodně bych tu situaci řešil pohovorem.

Jak má trenér skládat mužstvo, když nemá k dispozici velké hřiště a může vše posuzovat jen z fotbalu na menší ploše?

Je to složitější, ale když vezmu, že máte k dispozici třeba dvacet kluků, tak na menším hřišti hrajete třeba čtyři na čtyři a kluci hrají proti sobě turnaj týmů. Určitě bych sledoval vítězné typy. Třeba když je pár minut do konce, je to dva dva a někdo z těch kluků to chce viditelně strhnout. Takové hráče bych vybral do týmu. Co se týče struktury týmu, kolik vysokých hráčů a tak podobně, to záleží na každém učiteli a taky tom, jaké hráče má k dispozici. Obecně teď platí, že asi polovina hráčů by měla mít standardní výšku, kvůli eliminaci vysokých balónů.

Ve velkém fotbale soupeře sledujete a tudíž víte, co vás čeká. Jak se má ale připravit tým na soupeře třeba na turnaji, jakým je Coca Cola školský pohár?

Tady asi nezbývá, než připravit na maximum své mužstvo a pak případně zareagovat na to, kdyby bylo vidět, že má soupeř v nějaké herní činnosti navrch.

Jak vnímáte skauting a jeho praktikování v Česku a ve světě?

V Česku se to, vzhledem k jeho rozloze, dá obskakovat jednoduše, jenže se skautingem, který praktikují velké světové kluby se to nedá srovnat. Je to velmi nákladná činnost, třeba Chelsea má po světě třeba dvacet skautů. Každý má na starosti nějakou oblast, je to nákladné. Něco stojí cestování, ubytování. Klub to může stát třeba dvacet procent rozpočtu. Ale je fakt, že kluby, kde to funguje dobře, z toho dokážou těžit. Týmy pak doplňují třeba fotbalisty z Afriky, které mají třeba jinou pohybovou strukturu než Evropané.

Na hodnotovém žebříčku je u vás hodně vysoko pokora…

Tady musím a chci apelovat na učitele: máte velký vliv na to, jak bude vypadat vystupování hráčů. Učitel musí taky ty mladé kluky přesvědčit, aby za ním šli, a to samé platí i v klubu. Tady je hodně důležitá pomoc zkušených hráčů. Třeba trenér zavede nějaké nové cvičení a hráči na něj třeba koukají trochu s nedůvěrou. Pak je skvělé, když třeba takový Vláďa Šmiicer ve Slavii řekne, no jo, to jsme dělali v Liverpoolu taky. Pak má trenér vyhráno. Právě Vláďu Šmicra, dávám vždycky klukům za příklad, že právě tak se mají chovat. On třeba nikdy neodmítne odpovědět novinářům, je naprosto v pohodě a okolí to hodně vnímá.

Na své hráče se snažíte působit i různými citáty a hesly. Co tím sledujete?

Já na ně působím i jinak. Třeba jim říkám, že já jsem hrál nejvíc v třetiligové rezervě Slavie, tak mají šanci mě trumfnout. Co se týče těch hesel, tak já se snažím udělat pro úspěch maximum a tým vidí, že se něco děje. Já jsem přitom vycházel z hokeje. Můj otec hodně spolupracoval s panem Bukačem, bývalým trenérem národního týmu. Já jsem se inspiroval a těžil i z toho, co třeba známý kouč Scotty Bowman prezentoval v zámořských trenérských listech. Hráčům ty hesla dávám třeba na místa v šatně, někdy na zem. V případě reprezentace jsou třeba podbarvená národní vlajkou, ve vašem případě, je možné dát tam třeba logo školy. Kluky by to mělo vyburcovat, nebo přinutit k přemýšlení. Je jasné, že zápasy vám to nevyhraje, ale určitým způsobem to pomoci může. Hráči to docela berou.

A pak se mohou prosadit. Na začátku třeba v Coca Cola školském poháru jako Tomáš Necid, současná hvězda Slavie a hráč s kterým počítáte do reprezentace…

Je pravda, že já na Tomáše hodně sázím, protože mě nikdy nezklamal. A i když odejde do Ruska, jsem přesvědčený o tom, že ho na mistrovství světa dvacítek tak na devadesát procent stejně vezmu. On se tam prosadí a posune se dál. Je to hráč, který maká pořád stejně. On předvede stejný výkon proti Aston Ville i proti Sezimovu Ústí. Pro mladé kluky na tomhle turnaji je pak určitě dobře, když vidí, že někdo, kdo hrál na Coca Cola školském poháru, to dotáhl takhle daleko.

 

Učitelům představil Jakub Dovalil na semináři 52 svých motivačních hesel, jaká například?

„Ztratíš-li odvahu, ztratíš všechno.“

„Statistika informuje, trofeje oceňují, ale tituly mají jen šampioni.“

„Chyba může být nevědomé rozhodnutí, nepodceňuj banalitu.“

„Nohy ti rozjede chtění a vůle.“

„Pozoruj nejlepší.“

„Nemáš li sílu, zjednoduš hru.“

„Tvůj tým je tvoje vizitka.“

„Skvělé sólo zvýrazní sílu orchestru.“

„Tady a teď dělá mistry.“

„Fotbal bez intelektu je jako bloudění bez mapy.“